Nečipujte nás

Jde-li o život, nejde o statistiku

Ruské „Детство-2030“ = Čipování dětí! RUS

Moskva, Petrohrad, Krasnodar, Jekatěrinburg, Murmansk, „Коло́мна“, Ruská federace, Šanghaj, Čína, 2005-2014, 8. března 2014 (Rd a kol.)

Přelom let 2013/2014 překvapil občany Evropské unieSpojených států amerických celou řadou nepotvrzených spekulací1 o zavedení státem vyžadovaného povinného čipování dětí/novorozenců a starších: tzv. ´neproduktivních´ lidských bytostí - důchodců. Tyto informace byly pravděpodobně uvolněny v souvislosti s blížícími se volbami do Evropského parlamentu. Světové veřejné mínění však přitom zcela opomnělo upřít svou pozornost na velmi závažný vývoj reálných technologických trendů v Ruské federaci.

Společenství webu Necipujtenas.CZ získalo z otevřených zdrojů dokumenty, které jednoznačně potvrzují, že významné ruské vědecké kruhy napojené na nejvyšší vládní místa připravovaly cestu pro doslovné čipování dětí. To vše v rámci jejich nijak neutajovaného/seriózně zpracovaného projektu2 s názvem Dětství 2030“ („Детство-2030), který byl protěžován v letech 2008 - 2012, byl dostupný k prostudování každému uživateli Internetu a jeho prezentace proběhla mj. v rámci oficiálního ruského pavilónu na prestižním Expu 2010Šanghaji. Zcela nepokrytě promýšlel možné scénáře/tendence vývoje společnosti s nutností jednat v praxi co nejdříve tak, aby se podařilo zabránit vědou identifikovaným/možným negativním jevům.

Odborníci z týmu kolem projektu „Dětství 2030 pojmenovali následující důležité trendy současnosti a navrhli jejich řešení:

  • raketová rychlost vývoje elektronizace lidstva

  • nutnost být neustále připojen k informačním sítím a technologiím - Internet

  • nové možnosti celoživotního vzdělávání bez potřeby návštěvy škol

  • život lidí v prostředí virtuální reality s plnou seberealizací - prožívání mnoha typů doposud pouze pro většinu občanů nedostupných životů

  • rozpad tradiční rodiny

  • zavedení státem vyžadovaných „průkazů správného rodiče“ bez nichž by nebylo vůbec možné vychovávat jakékoliv potomky

  • odebírání dětí z rozpadlých rodin a jejich státní převýchova/kontrola/indoktrinace

  • posléze v konečném důsledku také nástup tzv. „čipizace“ („чипизация“ - mikro/nanočipy), nebo-li čipování dětí/mládeže i dospělých osob3 s cílem umožnění bezprostředního propojení člověka s informačními sítěmi, zajištění změny/zlepšení lidských tělesných a intelektuálních schopností, především pak daleko efektivnější státní i tržní/marketingové/informační kontroly

To vše za účelem údajného zkvalitnění života dítěte, rodiny a společnosti. Rusko si mělo díky tomu zachovat i v budoucích desetiletích statut globální velmoci („великая страна“).

Детство-2030bylo obšírně ze všech stran probíráno v ruských sdělovacích prostředcích. Jakmile se o tomto projektu (tzv. „Форсайт - angl. Foresight - dlouhodobá předpověď vědecko-technologického vývoje založená na reálných faktech/výzkumu odborníků) dozvěděli obzvláště pravoslavní věřící, dokonce značná část vědecké obce4především konzervativně založený ruský národ: téměř okamžitě vznikl vůči „Dětství 2030“ mohutný národní odpor. Lidé svolávali občanské výbory na ochranu rodiny/soukromí/svobody vůči nástupu juvenilní justice, se kterou si projekt oprávněně spojovali. Občané také aktivně participovali ve velmi „divokých“ televizních debatách, sepisovali protestní petice, posílali podněty a dotazy, pořádali masové demonstrace5 včetně všeruského sjezdu rodičů v Moskvě. A světe div se: v Rusku uspěli.

Disenty lidu vůči projektu „Dětství 2030“ se staly jednou z mnoha důležitých příčin6 cca dvaceti osmi procentního úbytku hlasů pro vládní ruskou politickou stranu „Jednotné Rusko(„Всеросси́йская полити́ческая па́ртия «Еди́ная Росси́я»“) v parlamentních volbách roku 2011. S nástupem (staro)nového presidenta Vladimira Vladimiroviče Putina („Влади́мир Влади́мирович Пу́тин“) v květnu roku 2012 byly krok za krokem podobné technologicko-vizionářské projekty předchozího vedení jdoucí proti pocitům lidu a tradiční rodině většinou postupně utlumoványtransformovány do jiné - veřejnosti přijatelnější - podoby, zpočátku oficiálně z finančních důvodů7, později již také ze zásadových/ideových.

Progresivní vědci napojení na některé politiky v okolí minulého presidenta Dmitrije Anatoljeviče Medveděva („Дми́трий Анато́льевич Медве́дев“ - ve funkci od 7. května 2008 až do 7. května 2012) si alespoň v praxi vyzkoušeli, že zásadová/věřící veřejnost má stále velkou sílu a dobře si pamatuje, jaké pokusy na ní prováděli sociální inženýři za minulého režimu. V zemi s tak mohutnou revoluční tradicí není radno s lidem laškovat a pokoušet se mu v současnosti nalinkovat „skvělou budoucnost“ s mikročipy, juvenilní justicí, totální státní kontrolou. K tomuto poznání dospěli také pod Putinovým vedením šéfové ruského státu.

Je to dodnes názornou ukázkou toho, že i v Ruské federaci lze dosáhnout svobodně, demokratickými/mírovými metodami realizace přání občanů. Je k tomu ale především nutná ochota aktivně se zapojit do společné/dlouhodobé práce, vzájemné naslouchání/vstřícnost mezi politiky/vědci/občany. O to více pak představuje tento fakt inspiraci pro Českou republiku a celou Evropskou unii.

Pro českého čtenáře bude jistě zajímavým zjištění, že z hlediska politické reprezentace vystupovali nejhlasitěji proti „Dětství 2030 nikoliv pravicoví politici jakožto tradiční obhájci svobody člověka, nýbrž především paradoxně ruští komunisté8 („Коммунистическая партия Российской Федерации“), ale také třeba členstvo vládní Putinovy/Medveděvovy politické strany „Jednotné Rusko („Всеросси́йская полити́ческая па́ртия «Еди́ная Росси́я») a samozřejmě pravoslavní duchovní9 („Русская Православная Церковь Московского Патриархата“).

Představuje to svým způsobem výzvu obzvláště pro komunisty v ČR. Vždyť něco takového bylo pro ně ještě nedávno naprosto neslýchané. Přeci levice - ke své škodě - obzvláště v Ostravě urputně odmítala pomáhat hájit svobodu člověka na úkor tzv. údajné „nutnosti obnovit opět pořádek“. Mnoho občanů se však posléze oprávněně ptalo: Jaký? Nový světový nebo ten starý/předlistopadový?

Níže se můžete seznámit s podrobnostmi kolem ruského projektu s názvem Детствo-2030(„Dětství 2030“), který měl podporu nejvyšších vládních míst Ruské federace a ukázal také nebezpečné trendy v myšlení globálních, tedy zároveň některých českých/evropských/amerických aj. elit. Veřejné mínění si jistě uvědomuje: Velmi mocní/bohatí lidé mohou rozhodovat skrze své ´neomezené možnosti´ o zákonné úpravě společenských vztahů. Proto by občané měli být vždy v nejvyšší možné míře pohotovosti, pokud budou existovat takové projekty, prosazující mj. implantace cizích elektronických zařízení (mikro/nanočipy aj.) do živých těl (zvířat i lidí), vyžadující povinné identifikační označování bez možnosti výběru klasických metod označení a s tím související omezování svobodného života člověka/rodiny a celých národů. Ono pověstné: „Nejprve si čipování vyzkoušíme na zvířatech, pak přijdou na řadu lidé,“ tak nyní dostává naprosto reálnou podobu.

Tento článek přináší dále především ukázky z mohutné celospolečenské/ruské/mediální i odborné diskuse, kterou daný projekt „Dětství 2030“ rozpoutal. Vždy zde přitom rezonovalo velké téma: Obrana občanů před vměšováním státu do soukromí/víry, před rozbíjením tradiční rodiny a propagovanými možnostmi čipování dětí/mládeže/lidí.

Projekt "Dětství 2030" vznikl v dubnu 2008 v rámci pokusu o vytvoření inovačních strategií pro budoucnost Ruska. Jeho cílem bylo identifikovat možné scénáře a prioritní směry rozvoje společnosti vzhledem k hlavnímu národnímu bohatství - dětem/mládeži. Na projektu s rozpočtem cca 100.000 dolarů pracovali zástupci státu, veřejných činitelů, podnikatelů, vědců a jiných odborníků. Výsledkem jejich činnosti byly plány jdoucí až za mezní bod roku 2030. Výzkum měl od začátku podporu těchto organizací:

Velkou pozornost vzbudily např. tyto teze11 vědeckého projektu „Dětství 2030“:

  • Změna paradigmat a ideologie konzervativní společnosti: mění se priority se vztahem k řešení problémů dětí/mládeže; ve vědomí veřejnosti probíhají posuny vnímání dosavadních tradičních/zastaralých názorových pozic (rodiče již děti prý nechtějí, nemají je rádi atd.)

  • Implantáty mikročipů v dětském mozku: účelem je neustálá komunikace s globální informační sítí, programování schopností a bezprostřední kontrola života

  • modifikace lidského genomu pro zlepšení výkonu/nadání/možností člověka

  • děti vyrůstají ve speciálních vzdělávacích komunitách pod kontrolou státu

  • zrušení tradiční rodiny a nahrazení dosavadního rodinného života virtuální realitou - virtuální rodičovství/dětství/přátelství/partnerství/manželství atd. (děti jsou ´dospělé´ od dvanácti let; rodičovství postrádá svůj smysl)

  • virtuální realita umožní osvojení, ovládání a prožití jakékoliv profese mnohokrát za život a to bez nutnosti návštěvy školy nebo opuštění domova

  • děti pracují a vydělávají peníze přímo ze svých domovů bez nutnosti cestování za prací

  • děti mohou být postupně nahrazovány umělými bytostmi (humanoidé) včetně virtuálních „živých“ osob

  • vzdělávání a péči o děti budou zajišťovat roboti/umělé bytosti (humanoidé)

  • zavedení všeobecných (postupně globálních12) pravidel určujících práva dětí/mládeže a s tím související reforma sociálních služeb a celé společnosti (juvenilní justice)

  • Teprve roku 2030 začne pro děti a lidstvo obecně ten ´opravdový´ život


Čipování lidských bytostí popsané v projektu Детство-2030" vychází mj. z nařízení Ministerstva průmyslu a energetiky Ruské federace („МИНИСТЕРСТВО ПРОМЫШЛЕННОСТИ И ЭНЕРГЕТИКИ РОССИЙСКОЙ ФЕДЕРАЦИИ“, dnešní ruské Ministerstvo energetikyMinisterstvo průmyslu a obchodu) č. 311 ze dne 7. srpna 2007 s podpisem dlouholetého šéfa tohoto resortu (2004-2012) pana Viktora Borisoviče Christenka („Виктор Борисович Христенко“), které schvaluje plán vývoje Ruska v oblasti elektronizace celé společnosti až do roku 2025.

(viz http://www.necipujtenas.cz/Files/necipujtenas/ministerstvo_prumyslu_a_energetiky_ruske_federace_nanocipy_lidem_masove_rozsireni-strategie-vyvoje-2007.jpg )

První známou veřejnou prezentaci s podporou vysokých ruských činitelů si „Dětství 2030“ absolvovalo ve dnech 24. - 27. června 2009 v rámci IX. ročníku „Všeruské výstavy vědeckotechnické tvůrčí činnosti mládeže HTTM-2009“13 („IX Всероссийская выставка научно-технического творчества молодежи НТТМ-2009“), konané v prostorách druhého největšího moskevského výstavního centra „Всеросси́йский вы́ставочный центр“, kam jej prosadili mj. zástupciObčanské komory Ruské federace - OKRF“ („Общественная Палата Российской Федерации). Své projevy zde přednesli mj.:


Doslova globální proslulost ovšem přinesla projektu Детство-2030“ až výše zmiňovaná mezinárodní výstava Expo 2010 v Šanghaji (1. května až 31. října 2010), kam jej vybrali a přihlásili přímo ruští vládní organizátoři. Je třeba mít stále na paměti, že tyto výstavy jsou chloubou každého státu. Již sám tento fakt dokládá význam projektu a také jedné z jeho stěžejních idejí - čipování dětí/lidských bytostí - pro celou Ruskou federaci.

V rámci Expa podpořili „Dětství 2030“ ať již přímo v Šanghaji nebo doma v Rusku formou diskusí, workshopů aj. např. tyto osobnosti:

K dalším veřejně známým podporovatelům projektu Детство-2030“ nebo obecně ke schvalovatelům jeho progresivních (čipovacích) myšlenek se od roku 2008 až do současnosti mj. přiřadil třeba „Игорь Михайлович Реморенко“ - vysoký státní úředník zastávající funkci náměstka na „Ministerstvu školství a vědy Ruské federace“ (Министерствo образования и науки“) a nynější rektor „Moskevské městské pedagogické university“ (Московского городского педагогического университета“), jenž prohlásil, že 99% všeho, co vědci v projektu „Dětství 2030“ promýšleli, vycházelo z reálných fakt.

Jak již bylo v úvodu článku řečeno: Lidé napříč celým Ruskem odmítli akceptovat vize projektu „Dětství 2030“. V Moskvě, Petrohradu a dalších stovkách měst i vesnic probíhaly vášnivé diskuse včetně shromáždění pravoslavné církve. Postupně vznikly nejrůznější občanské pokusy o nápravu situace. Začaly se organizovat stovky tisíc lidíobčanských výborech na obranu ústavních svobod, rodiny, dětí, proti juvenilní justici a zásahům státu do víry, přesvědčení, svědomí, soukromého života občanů. Téma mohutně komentovaly sdělovací prostředky. Nakonec začaly také demonstrace.15 Protesty vyvrcholily 22. prosince 2010 kongresem zástupců disentujícího lidu v Moskvě na prvním „Všeruském rodičovském fóru ´Zachráníme rodinu - zachráníme vlast!´“ („Всероссийский родительский форум «Спасем семью - спасем Россию!»“), které proběhlo v kinosále „Пушкинский. Bylo zde původně 2.056 míst k sezení, nicméně nakonec přijelo přes 3.000 zvolených zástupců občanůmnoha ruských regionů16 a dokonce z Ukrajiny i Běloruska. Diskusní příspěvky desítek řečníků odrážely zděšení lidu nad připravovanou sociálně-inženýrskou vizí vlády, nad situací ve společnosti, rozbíjením tradiční rodiny, čipováním dětí, potlačováním svobod, víry, soukromí aj. tématy. Závěrem zasedání byla jednomyslně schválena rezoluce adresovaná presidentu Medveděvovi a určená také Občanské komoře Ruské federace“ s cílem zastavení projektu „Dětství 2030“. Účastníci fóra navíc odsouhlasili další praktické protestní akcerámci nejrůznějších stupňů státní správy. Občané tím vyslali jasný signál své nedůvěry profesionálním „lobbistům juvenilního systému“, kteří se pokoušeli ovlivňovat vládní/parlamentní představitele Ruska. V reakci na takový lidový podnět Občanská komora Ruské federace“ odložila plánované schválení „Детствa-2030.  

Ještě o rok později ovšem „Dětství 2030“ stále žije v myslích ruské veřejnosti a jméno tohoto projektu funguje jako onen pověstný „červený hadr na zuřivého býka“. Např. 18. října 2011 probíhá v Krasnodaru XVII. ročník všekubáňských Cyrilo-Metodějských čtení („XVII Всекубанские Кирилло-Мефодиевские чтения“). Vystupuje zde právní expertka17Ольга Владимировна Летковаse svou kritikou čipování dětí a rozbíjení tradiční rodiny. Přítomní hosté, zástupci státu i místní samosprávy, diskutující církevní otcové, posléze i široká veřejnost si vyslechnou její zřetelný odsudek myšlenek projektu „Dětství 2030“, který je nehumánní“, odmítá uznat „rodičovskou lásku“ k dětem a považuje ji již jen za beznadějně zastaralouvěc. Navíc předpokládá akceptaci zavedení právní úpravy, která zajistí, že neúspěšní rodiče by neměli mít dětiraději vůbec; děti z těchto rodin by měly být rodičům odebrány a dány na převýchovu; jedině výkonná moc by určovala pravidla správné výchovy, předepisovala by k tomu i rodičovské „zkoušky“. „Леткова“ varovala, že podle projektu bude současný tzv. nekonkurenceschopný vzdělávací systém zrušen a nahrazen všemi potřebnými informacemi v „mikročipu implantovaném“ dítěti přímo do mozku.18

Konečně uveďme také, že sám president Putin přišel překvapivě podpořit zakládající sjezd všeruského rodičovského odporu („Учредительный съезд Родительского Всероссийского Сопротивления“) v Moskvě 9. února 2013. Přednesl zde svůj projev. Sdělil v něm mj., že souhlasí s jeho osobě adresovanou peticí podepsanou více než sto čtyřiceti tisíci občany Ruské federace vůči juvenilní justici a proti novotám, které likvidují tradiční rodinu (viz projekt „Dětství 2030“ a jeho idea čipování dětí, rozbíjení rodiny, zásahy státu do soukromí občanů atd.). Učinil také veřejný příslib: Lid bude rozhodně vyslyšen!“ Zákony se vztahem k rodině a dětem budou od nynějška předmětem široké veřejné diskuse a nebudou se probírat jen v úzkém kruhu odborníků; budou přijaty pouze tehdy, pokud se podaří dosáhnout kompromisu na základě celospolečenské diskuze. Putin výslovně řekl: Chci Vás dnes ujistit, že Vaše názory budou brány vážně.“; Šťastnou/silnou rodinu nenahradí žádný zákon ani žádný státní dozor.19

Zcela zásadní význam má také oficiální stanovisko vlivné Ruské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu („Ру́сская Правосла́вная Це́рковь“) k novým technologiím, povinnému čipování, označování lidí i zvířat, hájení občanských svobod/práv/soukromí a s tím úzce související obrany tradiční rodiny a nevměšování státu do života věřících: bylo zveřejněno 4. února 2013. Uvádí mj.: Církev se musí účastnit diskuse o nastavení vhodných pravidel pro život národa, přitom vůbecneomlouvá ty, kteří se vyhýbají své občanské povinnosti, nebo mají trestuhodné cíle, ale chrání právo občanů na život ve společnosti v souladu s jejich vírou a zásadami.“ Existují zřetelné a stále komplikovanější/rozsáhlejší problémyspojené s elektronickou identifikací osob, evidencí a zpracováním osobních údajů,“ které ještě ani nedokážeme zcela správně pochopit a proto je třeba jim věnovat velkou pozornost.Ve společnosti se šíří obavy z toho, že používání doživotního osobního digitálního identifikátoru ve formě kódu, karty, čipu apod. se může stát jedinou možností pro přístup ke všem životně důležitým materiálním a společenským potřebám. Používání identifikátoru ve spojení s moderními technickými prostředky umožňuje získat totální kontrolu nad danou osobou bez jejího souhlasu - sledovat její pohyb, nákupy, platby, absolvování léčby, poskytování sociální pomoci, právně a společensky významné akce a dokonce i osobní život.Církev dále upozornila na alarmující shromažďování osobních údajů o dětech, mladých lidech a studentech různých typů škol, které jde nad rámec toho, co je potřeba k jejich výuce. „Mnoho věřících vyjadřuje svůj zásadní nesouhlas s povinným přijetím trvalého/nepřevoditelného/doživotního/identifikačního kódu.“ Kromě toho sílí obavy z „odebírání biometrických osobních údajů“ a ze zavádění „elektronických/identifikačních/implantovatelných zařízení.Vznikají rozsáhlé, automaticky vyhodnocované databáze údajů z nejrůznějších sfér lidského života a vytvářejí tak velké pokušení: manipulovat se svobodným životem člověka. „Na základě znalosti svých ústavních práv tisíce lidí, včetně pravoslavných věřících, nechtějí ať již z různých důvodů - včetně těch nábožensky motivovaných - přijímat nový identifikační systém, používat dokumenty s osobními elektronickými identifikátory (různé typy osobních kódů, čárové kódování, identifikační čísla). Mnoho z těchto lidí popisuje porušování svých ústavních práv. Často jsou zbaveni zdravotní péče, starobních důchodů a ostatních dávek ...“. Jsou známy případy, kdy bylo těmto disentujícím osobám zakázáno svobodně „nakládat se svým majetkem“, uzavřít pracovní smlouvu, přihlásit se do školy“, „začít podnikat, platit účty, zařídit si cestovní doklady“. V důsledku toho se formuje celá vrstva lidí, kteří jsou vyřazeni ze všech oblastí veřejného života. CÍRKEV „JE PŘESVĚDČENA, ŽE TYTO TECHNOLOGIE BY NEMĚLY BÝT VYNUCOVÁNY A NEBO BEZ MOŽNOSTI ZVOLIT ALTERNATIVNÍ ŘEŠENÍ. TI, KDO ODMÍTAJÍ PŘIJMOUT TYTO TECHNOLOGIE, MUSÍ MÍT K DISPOZICI DOSTUPNOU ALTERNATIVU - POUŽÍVÁNÍ TRADIČNÍCH IDENTIFIKAČNÍCH METOD /.../. CÍRKEV POVAŽUJE ZA NEPŘIJATELNÉ JAKÉKOLI FORMY NÁTLAKU NA OBČANY VEDENÉ ZA TÍM ÚČELEM, ABY LIDÉ AKCEPTOVALI ELEKTRONICKÉ IDENTIFIKÁTORY, AUTOMATIZOVANÝ SBĚR DAT, ZPRACOVÁNÍ A EVIDENCI OSOBNÍCH ÚDAJŮ A SOUKROMÝCH CITLIVÝCH INFORMACÍ.Občanům musí být umožněno žít normální život i „bez elektronických dokumentů“ a v případě vyčerpání všech jiných možností jim na to musí být také poskytnutyprávní záruky“. Církev „považuje za nepřijatelné vynucování přijetí jakýchkoliv viditelných nebo neviditelných identifikačních značek, nebo implantaci identifikačních mikročipů aj. typů nanoelektronických zařízení na/nebo/do lidského těla.Občanům musí být sděleny všechny informace o „používání elektronických dokumentů“. Je nutné jim vysvětlit důsledky akceptace používání této dokumentace včetně zajištění možností „měnit obsah těchto záznamů nebo jejich odstranění“ - samozřejmě s ohledem na národní bezpečnost. Měla by být také zajištěna „odpovědnost za ztrátu nebo zneužití osobních údajů“. „Doklady vydané státem nesmí obsahovat údaje“, o jejichž existenci by jejich držitel nevěděl, případně by mu byly nesrozumitelné, či by bylyrouhavé nebo morálně pochybné či urážlivé k pocitům věřících“. Církev vede o těchto otázkách dialog v mnoha zemích světa. Domnívá se, že JE „OBZVLÁŠTĚ DŮLEŽITÝ PRINCIP DOBROVOLNOSTI PŘI PŘIJÍMÁNÍ LIBOVOLNÝCH IDENTIFIKÁTORŮ, PŘIČEMŽ ZDE MUSÍ BÝT TAKÉ ZAHRNUT VÝBĚR Z TRADIČNÍCH METOD IDENTIFIKACE“. CÍRKEV VYZÝVÁ JEDNOTLIVÉ STÁTY, VE KTERÝCH PŮSOBÍ, „K DODRŽOVÁNÍ TÉTO ZÁSADY“. „JE NUTNÉ RESPEKTOVAT ÚSTAVNÍ PRÁVA OBČANŮ A NIKOLIV DISKRIMINOVAT TY, KTEŘÍ ODMÍTAJÍ AKCEPTOVAT ELEKTRONICKÉ PROSTŘEDKY IDENTIFIKACE.„V PŘÍPADĚ NUCENÍ OBČANŮ K PŘIJETÍ PODOBNÝCH PROSTŘEDKŮV DŮSLEDKU TOHO KE „VZNIKU DISKRIMINACE“ SPOJENÉ S „NEČINNOSTÍRŮZNÝCH ORGÁNŮ, PAK CÍRKEV TĚMTO POSTIŽENÝM LIDEM „DOPORUČUJE OBRÁTIT SE NA SOUD. Existuje zde také reálné nebezpečí předpovězené mj. v poslední kapitole knihy Bible, že pokračující „zužování hranic svobody“ znemožní vyznávat „víru v Krista“ a nejrůznější nové „závazné/legislativní/politické/ideologické akty již nebudou slučitelné s křesťanským způsobem života“. Církev závěrem vyzývá mj. k důsledné „péči o svobodu vyznání víry“.20

Výše uvedené stěžejní stanovisko církevních autorit vychází mj. z postojů Alexije II. („Алексий II“),16. patriarchy moskevského a celé Rusi, hlavy Ruské pravoslavné církve, jenž vyzval v říjnu 2007 vedoucí představitele Evropské unie na půdě Evropského parlamentuochraně lidských práv/svobod vzhledem k otázkám spojeným s rozvojem a vynucováním používání moderních identifikačních technologií. Oblast bioetiky, elektronické identifikaceby se nikdy neměla stát diktaturou politiků a elit, kteří myslí pouze na zlepšení metod kontroly společnosti dle poznatků vědeckého pokroku. Člověk by měl zůstat člověkem. Nikoliv prodejním artiklem. Nikoliv elementem pod kontrolou elektronických systémů. Nikoliv objektem experimentů.21

Rok 2007 byl vůbec na podobná prohlášení velmi bohatý. Tak např. biskup Srbské pravoslavné církve („Српска православна црква“/„Srpska pravoslavna crkva“) a metropolita Černé HoryАмфило́хийodpovídal 27. února 2007 na otázky diváků první ruské pravoslavné televize „Союз: V naší zemi máme s tím povinným čipováním podobný problém jako u Vás. Už jsme k tomu zaujali jasné stanovisko. Požádali jsme „srbskou vládu, aby osvobodila lid od biometrického čísla, od čipu, jak se tomu se říká. Domnívám se, že mají pravdu ti, kteří se těm čipům brání. A já si také myslím, že církev by se měla o to starat a udělat vše pro to, aby lidé tyto čipy nepřijímali. - Mnoho lidí již „pravděpodobně četlo Orwellovu slavnou knihu, která popisuje, jak moderní technologie umožní úplnou nadvládu nad člověkem a manipulaci s lidskou osobností. To je hlavní problém moderního člověka. A CÍRKEV TRVÁ NA SVOBODĚ. Pán nás zve do svého království: „Kdo chce jít za mnou ...". Existuje zde nebezpečí manipulace prostřednictvím moderních technologií, nebezpečí vzniku bezbožné lidské osobnosti, zotročení. Poprvé v dějinách je člověku dána možnost vstoupit prostřednictvím technologie do tajemství lidské duše a ´ovládat´ lidské osudy. Takže církev, která Vás zve k pravdě a svobodě, nepřijímá nic, co přináší nebezpečí zotročení, nadvládu nad jednotlivcem, zničení obrazu Božího. A obraz Boží v člověku představuje svoboda a možnost získat milost svobody v Bohu a věčnosti. CÍRKEV HÁJÍ LIDSKOU DŮSTOJNOST A SVOBODU ČLOVĚKA.“22

Mohutnou celospolečenskou odezvu vzbudil také například velmi upřímný výklad klerika Igora Tarasova („Игорь Тарасов“) z Katedrály Nanebevzetí Panny Marie („Успенский Кафедральный собор“) ve městě „Коло́мна“, který vysílala 22. května 2012 již zmíněná první ruská pravoslavná televize „Союз“. Tarasov se zcela zřetelně zastal všech dobrých lidí, kteří nesouhlasí na základě své víry/přesvědčení/svědomí s globalizačními trendy a podle toho pak omítají přijmout moderní elektronické identifikační prostředky vynucované státem. Uvedl také možnosti mírového odporu vůči implantacím různých typů čipů, čárových kódů, tetování, proti pokusům o zotročení lidské duše i těla. Popsal: jak poznat zlé „identifikační číslo“, které by měl člověk podle Bible jednoznačně odmítnout např. v některých kartách, pasech, implantátech, čipech, aby nebyl Bohem zatracen23. V Bibli se o této problematice hovoří „devětkrát“ především v poslední knize Zjevení Sv. Jana a to znamená, že „je to velice důležité“. Zároveň ne každé číslo je špatné a ne vše moderní je hodno zatracení. Člověk by však měl tyto novoty podrobně zkoumat. Velký problém představují podle Tarasova čísla, která člověku přiděluje „globální systém“ a jen skrze taková čísla pak lze nakupovat, prodávat, přijímat peníze, konat všechny jiné činnosti. Přesně tento princip je zlý. Člověku věrnému Bohu nezbude nic jiného, než odmítnout akceptovat přidělení takového čísla. Globální trend - vytváření „Nového světového pořádku“ - sice stěží lidé ovlivní, neboť zde působí daleko mocnější síly a daný vývoj je také v Božím plánu, nicméně každý má svobodu u sebe sama a ve svém nejbližším okolí tohle zlo nepřijmout, nezradit Boha. Disent vůči zlu je velice důležitý pro spásu člověka. Pokud nás systém nutí k „odloučení od Krista“ a k porušování zásad „naší víry“, tak je „nutno se tomu postavit“. Měl by to dělat „každý člověk“. Pro opravdu věřícího člověka „není možné být součástí Nového světového pořádku a zároveň si uchovat svou čistou duši pro Krista“. Přijetím nebo odmítnutím identifikačního čísla dáváme jasný signál, na které straně stojíme. Zda jdemes Kristem nebo se systémem“. Pravověrným Bůh pomůže. Nikdo neříká, že to bude jednoduché. Ti, kteří přijmou systém, aby dosáhli materiálních výhod, budou mít pouze dočasně lehčí život. Každý z nás se bude zodpovídat Kristu za to řešení, které zvolil.Musíme hledat takovou cestu v praxi, která nám umožní zachovat „věrnost Kristu.24

Výzva klerika Tarasova k obezřetnosti vůči novým identifikačním technologiím má svou univerzální a neustálou platnost. V Evropské unii včetně České republiky (Ostravu, Prahu, Brno, Karlovy Vary aj. města i vesnice nevyjímaje) a vůbec na celém světě totiž žijí stovky miliónů pravoslavných křesťanů, kteří se k Tarasovem zřetelně vysvětlenému poselství Bible hlásí. Nejsou sami. Další milióny věřícíchmnoha různých církví s nimi souhlasí. V narušování jejich víry ze strany výkonné nebo zákonodárné moci lze pak oprávněně spatřovat vážný zásah do základních lidských práv/svobod. Především Rusové mají s těmito pokusy o zničení svobodného vyznávání víry dlouholeté/děsivé zkušenosti již z dob komunistického vedení svého státu. Nově se některé prvky progresivních/nátlakových myšlenek vracejí. Paradoxně ale ruští komunisté - zřejmě poučeni z minulosti - tentokrát podobnému pokroku cíleně odporují, chrání lidskou svobodu/víru/tradiční rodinu. Nebojí se o tom mluvit ve sdělovacích prostředcích včetně praktických kroků z hlediska návrhů patřičné legislativy25.

Ruská federace totiž prosazovala za éry presidenta Medveděva nejen projekt „Dětství 2030“, nýbrž celou řadu dalších tzv. „pokrokových nápadů“. Jedním z těch, před kterými Tarasov varoval, byl pokus prosadit ´Univerzální elektronické čipové karty´ - tzv. UEK („Универса́льная электро́нная ка́рта) pro všechny ruské občany. První zprávy o diskusích nad plánem jejich zavedení pronikly na veřejnost v letech 2009-2010.26

Pravoslavná televize „Союзpak také představila svým divákům 18. října 2013 reportáž o veřejném slyšení v Parlamentu Ruské federace, kterého se účastnili zástupci občanů, zájmových sdružení, politici (především z komunistické strany) a ruské pravoslavné církve. Jejich cílem bylo vyslat vedení Ruska jasný signál, že nesouhlasí s povinným „čipovánímkrom jiného formou různých identifikačních průkazů, jakými jsou např. pasy, karty, samozřejmě různé implantáty. Odmítli nucení občanů k akceptaci všeobecné elektronizace společnosti. Vyzvali k zachování svobody volby občanů: zda chtějí používat nebo nikoliv mikro/nanočipy a elektronické zařízení/dokumenty. Televizi Союзposkytl rozhovor účastník slyšení a bezpečnostně informační analytik „Андрей Сергеевич Зыкуля“: „Jakákoliv technologie by měla být pro člověka otázkou dobrovolného výběru.“ Pokud mu to neumožníme, tak to je pak již „kontrola jeho existence a potlačování jeho práv“.27

Myšlenku ruské UEK nakonec přeci jen prosadila vládní Komise pro modernizaci a technologický rozvoj ruské ekonomiky“ (Комиссия по модернизации и технологическому развитию экономики России“) s požehnáním tehdejšího presidenta Medveděva. Čipové karty měly být vydávány všem ruským občanům (nutnost podrobit se mj. speciální formě tzv. „doživotní digitální fotografie“ v certifikovaných vládních centrech). Sloužily by jako identifikační prostředek nahrazující osobní doklady (zatím) pro vnitrostátní cesty, jako globální platební metoda a úložiště důležitých dat. Dále by nahradily potřebné dokumenty pro přístup k sociálním službám státu, zdravotnímu pojištění, důchodům, elektronickému podpisu a mnoha dalším službám i produktům včetně např. jízdních dokladů. UEK byla určena všem občanům Ruska. Lidé za ni nic neplatili a před 1. lednem 2014 (kdy ji už měl automaticky obdržet každý občan) byla přednostně vydávána na základě osobní žádosti. Její použití navazovalo na bankovní účet vedený taktéž zdarma. Platnost karty byla 5 let. Nicméně proti UEK vznikly opět velké lidové protesty. Bankovní experti přitom vládu varovali, že podobný projekt je uspěchaný a naráží na mohutnou vlnu religiózní animozity i sociálního napětí28 (srovnej také situaci s tzv. „sKartami“ v České republice a jejich zrušení). Nezbylo tedy nakonec nic jiného, než novelizovat patřičnou legislativu, nástup projektu nejprve zpomalit, postupně jej úplně převést na vedlejší kolej.29 Lid opět zvítězil. V souladu s federálním zákonem (Федеральный Закон, об Организации Предоставления Государственных и Муниципальных Услуг -N 210-ФЗ") bylo občanům přiznáno právo: kdykoliv odmítnout UEK na základě své písemné žádosti. Současný stav v roce 2014 je takový, že musí být každému občanovi vyhověno.

Podívejme se nyní na několik ukázek z ruských sdělovacích prostřed, kde prezentovali své názory jak příznivci, tak odpůrci „Dětství 2030“, čipování, omezování občanských práv/svobod, ochrany tradiční rodiny, víry, soukromí atd..

Ruská „Svobodná televize“ („СТВ“, neboli Свободное ТВ) odvysílala ve svém pořadu „На Троих“ 27. prosince 2010 debatu tří osobností, které mj. témata probíraly projekt „Dětství 2030“. Účastníci si na něm hlavně kupříkladu všimli plánu zavést tzv. rodičovský průkaz, tedy doklad potřebný pro svolení k výchově potomka. Ihned byla samozřejmě nabídnuta paralela s licencemi na držení psů, zbraní, řízení motorových vozidel, podnikání atd. Kritiku Dětství 2030“ posléze vyvolal předpokládaný systém výchovy/vzdělávání/kontroly dětí skrze řídící úřednický aparát a to dokonce pomocí implantovaných mikročipů, modifikace genetického materiálu aj. Znalosti totiž nejsou jen ´znalosti´, nýbrž je to také zbraň. Kdo bude rozhodovat o dětech, bude mít v rukou celou společnost. Kdo, jací experti a jaké informace budou těm dětem na čipy umísťovány? Jaké vědomosti/znalosti si díky tomu osvojí? V této souvislosti byly v debatě zmiňovány různé globální/veřejné nebo i tajné organizace jako třeba Rada tří set“ („Committee of 300“, neboli „The Olympians“), jejichž cílem je krom jiného posílení kontroly nad občany a především zredukování počtu lidí na celé planetě. V diskusi dále padly nápady směřující k prosazení placení rodičů státu za možnost mít vůbec druhé dítě. K bezesporu zajímavým informacím patřila i zmínka o původu myšlenek „Dětství 2030“, který lze vysledovat až k progresivním univerzitním kruhům v britském Sussexu a také v Americe. Ruská charitativní nadace na podporu iniciativ mládeže „Moje generace („Мое поколение“) si tyto ideje údajně osvojila a předělala je na místní poměry. Diskutující osobnosti se v televizním studiu shodly, že lidé projektu „Dětství 2030“ zatím moc nevěří: Považují jej za fantasii. Jenže všechny ty technologie, o kterých projekt hovoří, jsou již reálně připraveny. Nejedná se tedy o žádné sci-fi. Pouze se čeká na vhodnou dobu k jejich aplikovatelnosti. Společnost na ně musí být připravena. Děti se pak vezmou těm, kteří nesplní vládní předpisy a budou odvedeny do převýchovných center. Účastnice debaty zároveň uvedla, že projekt „Dětství 2030“ odmítá a nikdy by nedovolila, aby jí někdo vzal její dítě a udělal z něj nějakého robota.30

Zřejmě nejznámější bouřlivá diskuse zaměřená proti myšlenkám projektu Детствo-2030“, implantacím mikročipů dětem, státnímu rozrušování tradiční rodiny, juvenilní justici apod. proběhla 17. února 2011soukromé televizní stanici МИРv pořadu Slovo za slovo“ (Слово за слово). Utkali se zde dva nesmiřitelné tábory: autoři „Dětství 2030“ s kritiky projektu. Své argumenty prezentoval např. zástupce ruských rodičůJekatěrinburgu (Екатеринбургский городской родительский комитет“) Валерий Шапхатович Неталиев“, jenž zaslal v únoru 2011 dopis presidentu Ruské federace Medveděvovi, kde mu vylíčil problémy, které jsou s projektem spojeny. V době vysílání debaty ovšem ještě nedostal na svůj list odpověď. V televizi nyní např. řekl, že by se občané měli vždycky ptát, kdo za těmito projekty stojí, jaké skupinya proč se nás nezeptali na názor?“. Velmi se mu nelíbila nedostatečná informační kampaň: Všechny informace si musíme o tom získávat sami až teprve z Internetu.Vyzval k tomu, aby si lidé založili vlastní projekt, který bude reagovat na údaje vědců kolem „Dětství 2030“ a bude vyjádřením přání lidí bojovat za klasickou rodinu, za naši vlast a nepropagovat ideje globalistů31. - Hlavní ideolog projektu - ekonom/profesor/vědec - Сергей Валентинович Попов a president nevládní neziskové organizace Mezinárodní metodologická asociace (Международная методологическая ассоциация) oponuje, že jde pouze o nastínění možných trendů vývoje v rámci zajištění konkurenceschopnosti Ruské federace a není tedy třeba proti ničemu bojovat. - Ukrajinský inženýr/publicista/politický poradce a velký zastánce projektu pan „Анато́лий Алекса́ндрович Ва́ссерман“ ovšem posléze vstupuje do debaty se svým radikálním sdělením: Mohu vás ujistit, že jestli naše děti nebudu žít v zemi, která bude reálnou velmocí, tak čistě technicky nebudou mít ani možnosti, jak žít šťastný život.(Rodiče hlasitě protestují.) Ва́ссерман“ pokračuje: Upozorňuji, že ke štěstí každého jedince jsou nutné hromadné možnosti kolektivní obrany všech obyvatel a tato kolektivní obrana se jmenuje reálná velmoc“. Tomu se musí podle něj podřídit jakákoliv lidská individualita. (Odpor k mikročipům musí být potlačen.) Svět už je prý zkrátka tak založen. (Diváci i hosté opět protestují.)Já pouze vím, že rodiny se nyní rozpadají nezávisle od vaší nebo mé vůle. Je to samočinný proces,dodal ukrajinský inženýr: Měli bychom vědět, co s tím dělat. - Сергей Валентинович Попов“:Současný systém je nastaven tak, že považujeme rodinu za rozpadlou v okamžiku rozvodu. Je tedy nutné vytvořit takový systém“, aby „mohly býtděti žijí v rozpadlých rodinách zcela „plnoprávné“. Dodal: Normální lidé si ani neumí takové vědecké projekty jako je „Dětství 2030“ vytvořit a jediné, co mají k dispozici, je „pevný odpor“. Nicméně nakonec připustil, že diskuse o všech problémech společnosti musí nutně probíhat. - Následoval protest veřejnosti. Hosté ve studiu tvrdí, že si dokáží sami vytvořit podobné projekty, že již takové vize mají i bez progresivních vědců, tzv. odborníků, kteří si myslí, že znají vše nejlépe, snědli veškerou moudrost světa a nestojí jim to ani za to, aby se lidí zeptali na jejich názory. Občané přeci nejsou nesvéprávní. - Docentka pedagogiky Ирина Кондракова posléze vyslovila svou kritiku metodologie projektu. Nelíbila se ji vize automatické akceptace čipování dětí. Pokud jde o rozhodnutí tak dalekosáhlého významu, je třeba vše nejprve diskutovat s odbornou i laickou veřejností, probírat vše s rodiči. Postrádala jakoukoliv snahu o korekci negativních jevů: Nelze přeci pouze konstatovat, že se s tím nedá nic dělat, že jde o jeden z možných trendů vývoje a hotovo. Nemůžeme se přeci z toho - co se děje - radovat. - Nejhlasitější odpor vůči čipování dětí a rozbíjení tradiční rodiny zaujala šéfka všeruské organizace s názvemMnoho dětí - výborně!(„Много Деток - Хорошо!“ -Всероссийская общественная организация - Сообщество многдетных и приемных семей России“) paní Татьяна Михайловна Боровикова“: „Poslouchejte - já zde hovořím za opravdu velkou skupinu rodičů celé ruské společnosti a já vím, co si o tom lidé myslí. Ti lidé, kteří mají morální právo říct, jak nakládat s dětmi, jak přistupovat k rodině, a nás se nikdo neptal na názor /.../. Je potřeba, aby vznikla celonárodní diskuse.“ „Jsou problémy, které si lidé řeší sami /.../ realizují si své projekty, které ke svému životu potřebují“. My jsme předali „ruskému presidentovi petici“ proti tomuto projektu. Jen za dva týdny“ se zorganizovalo „3.000 lidí“. Ke dnešnímu dni disponujeme padesáti tisíci podpisů“. Občané si přečetli projekt „Dětství 2030“, načež jim vstaly vlasy hrůzou na hlavě“, sebrali se a jeli protestovat do Moskvy. Jenže president Medveděv se tím stejně odmítl zabývat. (Později po svém zvolení Putin naopak podobné snahy podpořil a učinil z nich vlajkovou loď své v uvozovkách „konzervativní“ politiky.) Ještě bych ráda dodala, že jde o celosvětový problém. My lidé, pravoslavní lidé, jsme se tu dneska střetli s táborem globalistů a my budeme bránit svoje děti v kontextu našich hodnot a Váš projekt je s našimi hodnotami v naprostém rozporu.32

28. srpna 2012 odvysílala ruská federální televize ТВ Центр další díl diskusního pořadu „Brainstorming“ (Мозговой штурм“) na téma „Dětství 2030“. Vystoupili zde zástupci odborné veřejnosti, kteří předestřeli své názory pro nebo proti projektu. Tak např. Анатолий Валентинович Прохоров - ruský televizní/filmový producent a jeden z oficiálních expertů Детствa-2030“ - na rovinu řekl: Lidé tomu nejvíce vytýkali to, že se „budou odebírat děti z rodin“ a to sice těm rodičům, kteří nedostanou vychovatelské diplomy“ a pak samozřejmě nejvíce bila do očí čipizace dětía obzvláště idea, že by mělo jít o násilnou implantaci mikročipů. Občané nerozuměli tomu, proč by se to mělo dělat. Celý projekt tak „vypadá jako nějaké monstrum. Pan „Прохоров později také přiznal: Použitím výrazu „čipizace(чипизация) jsme udělali tu největší chybu. Díky tomu jsme pak museli podrobně vysvětlovat každé naše slovo. - V televizi přednesl svůj názor také již zmíněný „Сергей Валентинович Попов“, jenž se snažil projekt „Dětství 2030“ opět hájit: Existuje ohromné množství „rodičovských výborů, které velice aktivně vystupují proti současné praxi sociální péče“. Náš „projekt podporoval domácí vyučování dětí v rámci lokálních lidských společenství“. Vždyť jen „v USA již vyrostly celé generace takových dětí a je to statisticky zhruba kolem deseti milionů“ osob. Jde hlavně o věřící lidské bytosti. Probíhaly navíc sociologické výzkumy, které jasně prokázaly, že ne všichni rodiče své děti chtějí a mají je rádi. V Ruskuse značná část rodičů ocitá v následující situaci: zaprvé to jsou údaje Světové banky, která u nás prováděla výzkum a bylo to 48%“ a tyto děti, které se v Ruské federaci rodí, „jsou nechtěné“. Prostě je nikdo neplánoval. ´Už se to stalo´ atd. „V tomto smyslu se značná část lidí nechová k dětem zodpovědně.(A proto nastoupí čipování.) - Profesor/akademik Влади́мир Самуи́лович Со́бкинnaopak všem přítomným odborníkům vysvětlil: Pokud by už měl být člověk nějakým tím robotem a „měl by v sobě implantované nějaké ty čipy, tak by byl - domnívám se - kulturním nedonošencem“. Nemohl by pak již vnímat plnou sílu čistého lidského bytí včetně lásky, bolesti, dobra i zla. Je třeba to vnímat jako „velice seriózní otázku“, že „technika začíná lidem zaclánět a deformuje je“.33

Николай Николаевич Мишустин“ - vedoucí „Pracovní skupiny na ochranu rodiny a dětí před juvenilními technologiemi“ („Pуководитель рабочей группы по защите семей и детей от ювенальных технологий при фракции КПРФ в Московской городской думе“) při frakci Komunistické strany Ruské federace („Коммунистическая партия Российской Федерации“ - КПРФ) v moskevském městském zastupitelstvu („Московская городская Дума - Мосгордума“) - poskytl roku 2013 rozhovor první pravoslavné televiziСоюз: Řekl v něm mj.: Již nyní můžeme být svědky toho, co se děje v Evropě“, jak se tam rozšiřuje idea „transhumanismu“. Přesně to se může stát v naší zemi, „jestli tomu nezačneme již dnes odporovat“. Pan Мишустин“ také zmínil vzedmutí národa proti „Dětství 2030“, které nedávno zachvátilo celé Rusko. Uvedl, že progresivní vědci připravili další podobný projekt s názvem „Vzdělávání 2030“ („Образование-2030) z roku 2010, kde se mj. píše, že dojde k degradaci celého stávajícího systému výuky a učitelů, kteří již nebudou stačit nástupu moderních technologií a budou se tedy hledat nové metody/možnosti vzdělávání. Studenti budou především vyžadovat 24/7 online připojení k síti, díky čemuž budou mít větší informační potenciál než jejich pedagogové, kteří nebudou stíhat držet datově-technologický krok se svými žákyobecně tempo mladých lidí. Tento vývojový trend počítá také s možností nové světové války, války s Čínou nebo s rozpadem Ruské federace. Мишустин“ zároveň vystoupil proti akceptaci podobných projektů, proti neustálému monitoringu občanů mj. kamerovými systémy, proti povinným mikročipům, vůči odebírání genetických informací. Na otázku, zda je možné přes čipy ovládat lidské bytosti a regulovat jejich svobodu, odpovídá: „Naprosto ano.“ Upozorňuje hlavně na velká rizika bankovek s mikročipy, díky kterým bude fyzicky vysledovatelný pohyb jakéhokoliv platidla. Lidé si musí uvědomit, že když už je taková digitalizace všech věcí postihne, pak „jim to nedovolí se od toho osvobodit“. Upozorňuje, že čipy a kompletní digitalizaci prosazuglobální společnosti hlavně proto, aby si mohly účtovat provize ze zvětšujícího se trhu. Čím více lidí, jejich osobních informací, bude v systému, tím se uskuteční větší množství obchodních operací a tím budou také větší provize (viz systém kreditních karet). Мишустин“ vyzval občany, aby mezi sebe a svůj život nestavěli žádné prostředníky, jelikož se na nich potom stanou závislí. Jakmile bude jednou vše pouze v elektronické podobě, tak již není cesty zpět, varuje. Doporučuje proto, aby lid požadoval tradiční papírové pasy/občanky/bankovky aj. bez čipů, bez automaticky čtených kódů apod. Upozorňuje na desítky tisíc podpisů, které již pro tuto iniciativu s kolegy získali, a na připravované slyšení v Parlamentu.34

Profesor/akademik Александр Евгеньевич Семеновse vyjádřil v rozhovoru pro ruskou federální televizi „РЕН ТВa její dokumentární pořad „Странное дело (díl s názvem „Антихрист - третье пришествие“) z roku 2012, že: Čipování“, respektive tahle idea, „se nezrodila včera“, nýbrž již hodně dávno. Jejím cílem je absolutní, totální kontrola všeho“.35

Ve stejném pořadu vystoupil Валерий Павлович Филимонов“ - ruský akademik/spisovatel/pravoslavný učenec/občanský aktivista a jeden z vůdců hnutí „Za právo žít bez INN, různých kódů a mikročipů“ („За право жить без ИНН, личных кодов и микрочипов“). Prohlásil: Současná čipizace“ společnosti odpovídá Zjevení svatého Jana. Mikročipy budou pro „bohatého i chudého“, „svobodného nebo otroka“. Jakmile k tomu dojde, pak bude mít v každém libovolném momentu“ neznámo kdo „přístup k neomezenému množství informací“ o vaší osobě. Kdo tomu systémem vládne? Zatím je to využíváno pro účely platebních systémů. „Филимоновvaruje: Pomocí takového systému přidělování identifikačních čísel každému člověku lze jednoduše ovládat celé státy, dokonce kontinenty a buď lidem pomáhat, nebo je zničit.36

Profesor/akademik/generálplukovník/někdejší vysoký úředník na ruském Ministerstvu obrany („Главное управление международного военного сотрудничества“) a občanský aktivistaЛеонид Григорьевич Ивашовse vyjádřil pro ruské žurnalisty o plánech na očipování lidí takto: Jde o jedno z globálních kontrolních opatření pro každého člověka, každého občana, pro všechny národy atd.37

Dlouholetý poslanec Komunistické strany ve Státní dumě Federálního shromáždění Ruské federace („Госуда́рственная ду́ма Федерального Собрания Российской Федерации“) Влади́мир Степа́нович Ники́тинvysvětlil ruským dokumentaristům, že: Čipování slouží k „totální kontrole nad celým lidstvem“. Ti, kteří to prosazují: Budou kontrolovat každého člověka, jeho pohyb, zdraví, jeho každodenní aktivity.“ Ruku v ruce s tím postupuje „bankovní kontrola“. Navazují na to nejrůznější „platební karty“, likvidace fyzické podoby peněz tak, aby zůstala pouze elektronická možnost plateb. „Čipování“ vytváří „z člověka biorobota“ a zcela závislou bytost.38 Ti, kteří vás nutí k čipování, ovládají takové technologie“, že „dělají z lidí úplné hlupákya to především díky televizi. To jim však nestačí a „jdou dále a s pomocí těchto čipů“ náš předělají „z rozumných lidských bytostí“ na zvířata, na „zombie. „Takové lidi oni potřebují.A tak „fakticky ničí náš národ“ těmi různými zákony o povinné elektronizaci společnosti - viz např. Rada tří set“ („Committee of 300“, neboli „The Olympians“).39

Akademik/profesor/spisovatel/doktor filosofie, pedagogiky a práva, expert v oblasti vzdělávání Сергей Константинович Комков varoval nejen ruskou veřejnost před snahou elit o podřízení si všeho lidstva a veškerého majetku mj. skrze mikročipy/osobní identifikační systémy aj. tak, aby byl člověk pouze poslušným nástrojem, plnil bezmyšlenkovitě všechny příkazy. „Fakticky to znamená zničení odlišnosti a lidské individuality.“ Protože lidská individualita bude existovat jen tehdy, pokud „nebude pod kontrolou“. Cílem by přeci nemělo být to, aby byl člověk považován za poslušné zvířátko“.40

Doktor vojenských věd, někdejší vysoký důstojník ruského generálního štábu („Генеральный штаб Вооружённых Сил Российской Федерации“) a specialista v oblasti vojenské politologie Константин Валентинович Сивков upozornil ruské žurnalisty na globální trend a záměr elit uskutečnit čipování lidí“. Podle něj k tomu dochází v souvislosti s cestovními pasy, obecně jakýmikoliv osobními doklady, platebními aj. kartami atd. To je však pouze první fáze. Údaje z některých typů mikročipů lze již dnes číst na velké vzdálenosti mj. pomocí satelitů. Armáda je schopna díky tomu monitorovat chování/nálady člověka. Dokonce lze s těmito emocemi adresně manipulovat, ovládat je a nutit tak lidi, aby se chovali podle příkazů/pokynů vládců. V tomto smyslu čipování bude základním nástrojem k udržení míru ve světě. V budoucnosti implantované mikročipy dokáží už posléze také změnit chemické procesy v těle člověka a emitovat takové signály, které vyvolají určité typy nemocí. Budou využívány k odstraňování nepohodlných osob. Skrze mikročipy bude možné „zabítčlověka.41

Profesor Moskevské pravoslavné duchovní akademie („Моско́вская правосла́вная духо́вная акаде́мия и семина́рия- МПДАиС) Алексе́й Ильи́ч О́сипов“ dr. h. c. odpovídal 9. března 2013 na dotazy diváků první pravoslavné televize „Союз“. Jedním z hlavních témat byla hrozba čipování lidí. „О́сиповuvedl, že: Nikdo před tím nikam neuteče. Je to nesmírně závažné to vědět a rozumět tomu.Pochopte: Penízeve své fyzické podoběpřestanou existovat“ a „každý, kdo něco vlastní“, to bude moci nabízet/prodávat/nakupovat „pouze v elektronické formě“. Buď to budou „karty“ nebo „miniaturní částice pod lidskou kůží, které v sobě budou mít veškerou takovou informaci“. (Nanočipy.) Je to prostě technickoekonomický pokrok. Vždyť „již nyní jsme pod plnou kontrolou“. Každý, „kdo vlastní mobilní telefon“, může být neustále monitorován. Specialisté Vás dokáží odposlechnout na několik kilometrů i přes zdi Vaší nemovitosti. Všechny údaje o každém člověku budou na těchto mikročipech. Bez mikročipů prostě nepůjde nic nakupovat. Kdo je odmítne: nebude mít žádné prostředky k životu. О́сиповto však nepovažuje z hlediska víry za problém. Vyz